Broušení ostří 2020
Včera jsem skajpovala s jednou svou spřízněnou duší a mluvili jsme o tom, co nás čeká v tomhle roce. Je to v podstatě jen pár věcí, ale jakých! Mamutích... Asi jsem zněla dost frustrovaně, protože mi tenhle přítel řekl: "Martino, oba bychom asi chtěli jít rychleji, ale to nejde, protože máme fakt velký cíle a musíme si pořádně naostřit sekery, abychom do toho nerubali natupo." Hmm. Takže ostřit, brousit, projasňovat vize. Kultivovat, pečlivě tříbit, ptát se, zda to či ono mi k dosažení mé vize přispěje či ne a podle toho volit. Ale bez jasného záměru nevím, k jakému cíli jdu. Tupou sekerou si tak maximálně ublížím. Takže si volím radost z postupných kroků a klid v případě, že věci půjdou třeba pomaleji. Je třeba snít ve velkém, nebát se toho. Ale potřebuju si ty velké sny i v klidu promyslet, ohmatat, ukotvit, procítit. Že je to to, co opravdu chci. Že mi ta představa dodává ty (pro mne) nejlepší pocity. Pak mi ta hvězda mé vize bude svítit jasně i v momentech, kdy to