Thelma, Louise a Jarmila

Občas se jakoby zastavím v čase a uvědomím si dokonalost okamžiku. Většinou ty momenty proběhnou, já je někdy i celkem intenzivně vnímám, ale málokdy si je stihnu nějak zvěčnit. Tenhle chci.


Minulý pátek, pozdní odpoledne, jihozápadní Londýn. Na posteli já, moje sestra, mezi náma spící Magdalenka - moje dvouletá dcera. Ve videu Thelma and Louise, nejdokonalejší ženská road movie, jeden z mých top filmů. Já a sestra pijeme bílý víno. Sestra lakuje nehty napřed sobě, pak mně. A mně se chce brečet. Nad tím, jak je tenhle moment vzácnej. Jak pomalu a rychle stárneme. Jak miluju svou dceru a svou sestru. Že tyhle dvě jsou v mým životě navždycky nenahraditelný. Že si chci tenhle moment uchovat a vybavit si ho pokaždé, když se mi bude stýskat po mé sestře - po té malé pihaté holčičce s šílenýma nápadama, po punkové teenagerce, po úžasné ženě a tetě mé dcery, kterou teď je a které bych chtěla být blíž - tak jako kdysi.

Jo, vím, že jsem s přibývajícím věkem čím dál sentimentálnější, ale to je OK. Mám to na sobě ráda.

A tak děkuju za těch pár dní, sis. Dík za ten moment, kdy se pro mě na chvilku - s tebou - zastavil čas. A samozřejmě za supr nalakovaný nehty:) xx

Komentáře

  1. Unknown10. ledna 2015 v 5:59

    Zdravím, rad bych se touto cestou zeptal, zda-li planujete znovu otevřít váš kurz travel writing. Deník si píšu od pobytu v US a rad bych se v něm zdokonalil.
    Děkuji
    Marian Varga

    OdpovědětVymazat
  2. pisudenik14. února 2015 v 23:54

    Mariáne, zdravím, a omlouvám se, že jsem comment objevila až teď. Zrovna předevčírem jsem si říkala, že jsem nepsala tak dlouho, že jsem asi už zapomněla i heslo... Mám teď malé miminko, takže v nejbližší době kurz nebude, ale přidám si Vás do mailing listu a jakmile bude něco aktuálního dozvíte se o tom, ano? Díky moc za zájem, psaní deníku je skvělá věc.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

O seznamech, časových schránkách a Depeche Mode

Obrázek
Mám ráda seznamy. Seznamy na nákup, seznamy inspirativních knih, to-do listy, seznamy dárků, seznamy věcí, co ráda dělám a všeho možného dalšího. Některé si doopravdy zapisuju, některé si jen tak poločmárám, některé mi občas naskočí v hlavě a zas se zasunou. Možná to nějak souvisí s potřebou utřídit si život, i když v reálu je to dost opak a chaos – tvůrčí, samozřejmě… A taky je to o tom, nezapomenout. Oživit. Pochopit. Před pár týdny hráli v Praze Depeche Mode. Chtěla jsem na ně s kamarádkou jet a nakonec jsem nejela. Ale dost jsem na ně ty dny myslela, zněly mi v hlavě jejich skladby a s nimi se vynořovaly pocity. Spojené s konkrétní deskou. S konkrétní dobou. S konkrétním klukem. Na tu konkrétní muziku, dobu, kluka nikdy nezapomenu. Přitom to nebyl žádný osudový vztah. Chtěla bych napsat – „jestli tohle bude číst, tak už bude vědět“. Nebude. Teenage epizoda. Ale s úžasem vidím, jak tyhle „malé“ věci a setkání přehodí výhybku, odkloní dosavadní jízdu o trošku jinam a ž
Další informace

Seznam pro 38. rok mého života

Obrázek
Už minule jsem psala o seznamech. Mám je ráda. Aspoň na chvíli mi dají pocit nějakého řádu, plánu, toho, že mám některé věci pod kontrolou. A taky se skrze ně můžu překvapivě lépe poznat. Ale někdy mi jen tak probíhají hlavou a nezapíšu si je (ani do deníku, což je dost tristní). A je to škoda, ne kvůli tomu pocitu kontroly a přehledu, ale proto, že pak často zapomenu krásné nápady, které se mohly zrealizovat, kdybych si na ně vzpomněla a nenechala se semlít "důležitějšími" záležitostmi. Xanthe Berkeley , britská fotografka, jejíž stránky ráda čtu a hlavně se fakt kochám jejími fotkami a videi a plánuju, jak se taky naučím takhle fotit a dělat videa, tak ta mě nadchla tím, že si na své narozeniny píše seznam (ano...) věcí, které chce ten rok dělat a přání, která by si chtěla splnit. Někdy jsou to malé legrační věci, jako třeba mít každý den nalakované nehty, někdy jsou to plány, které v tu chvíli možná nepřipadají reálné ani jí samotné. Ale důležité je si to pro sebe po
Další informace

Broušení ostří 2020

Obrázek
Včera jsem skajpovala  s jednou svou spřízněnou duší a mluvili jsme o tom, co nás čeká v tomhle roce. Je to v podstatě jen pár věcí, ale jakých! Mamutích... Asi jsem zněla dost frustrovaně, protože mi tenhle přítel řekl: "Martino, oba bychom asi chtěli jít rychleji, ale to nejde, protože máme fakt velký cíle a musíme si pořádně naostřit sekery, abychom do toho nerubali natupo." Hmm. Takže ostřit, brousit, projasňovat vize. Kultivovat, pečlivě tříbit, ptát se, zda to či ono  mi k dosažení mé vize přispěje či ne a podle toho volit. Ale bez jasného záměru nevím, k jakému cíli jdu. Tupou sekerou si tak maximálně ublížím. Takže si volím radost z postupných kroků a klid v případě, že věci půjdou třeba pomaleji. Je třeba snít ve velkém, nebát se toho. Ale potřebuju si ty velké sny i v klidu promyslet, ohmatat, ukotvit, procítit. Že je to to, co opravdu chci. Že mi ta představa dodává ty (pro mne) nejlepší pocity. Pak mi ta hvězda mé vize bude svítit jasně i v momentech, kdy to
Další informace